Náš milý docente Františku Cundrlo! Jak rádi jsme měli Vaše úterní večery, kdy fakulta architektury utichla a ve 14. patře zářila do tmy okna našich ateliérů... Nebyla to slova, jimiž jste nás vedl, byla to gesta... tanec... zvuky... Byl to souboj mezi nezkušeným a zkušeným, vedoucí k dokonalé souhře... Byla to touha po krásnu, ideálnu, radosti... Byla to poezie citu, který z Vás vyzařoval tak silně, že nejde zapomenout.
Děkujeme Vám za laskavé projevy přízně, děkujeme Vám za pochvalu, kterou jste nešetřil, stejně jako jste nešetřil kritikou - kterou nešlo nepřijmout, protože byla čistým vyzněním Vaší opodstatněné nevole. Byl jste nejen rádce s otcovským srdcem, tak velkým, že umělo přijmout každého, kdo o to stál. Byl jste i bojovník, vzácný to člověk, který se neuměl smířit s nespravedlností... a nenechal se odradit skutečností, že bojuje, za nás, sám. Jak smutné, ba ostudné, že takovým vzácným lidem, jako jste byl Vy, společnost ukrádá takto nespravedlivě sil!
Jak rádi jsme se učili Vám rozumět, jak rádi jsme se Vašim citem nechávali vést...! Když jsem po letech navštívila naši FA, první, spěšné kroky vedly automaticky ke dveřím Vaší pracovny... tehdy již bohužel Vámi opuštěné. Vzpomínáme a děkujeme Vám, že jste byl a že jste kus života žil i jen pro nás.

Mistra Cundrlu jsem poznala jako studentka gymnázia, chodil na Danaj a tak jsme si občas hezky popovídali. Mnoho let uplynulo a já se mu ozvala, vzpomněl si a poslal fotky krásných pláten (ta modrá mě nepřestává fascinovat!). Nevěděla jsem, že je tak nemocný. Čest jeho památce!

Ahoj Franto,tak rádi bychom Tě navštívili v atelieru a popřáli k Tvým narozeninám.Chybíš nám.

Frantisku,
naprosto necekanou nahodou jsem se dnes dozvedela, ze jsi zemrel.
Z mého casu prazskych studii (i pak...) jsi tou nejpoetictejsi postavou, kterou si ve vzpominkach rada a casto vybavuji. Jsi clovek a umelec, ktery plni pokladnici vjemu nas ostatnich.
Je mi to moc lito.
Ale zaroven tomu zase tolik neverim. Porad Te tu nejak citim :-)
S laskou,
Romana

Františku, chci Ti popřát sluncem zalitou cestu na druhý břeh.
Budeš nám tu chybět.

Františku, loučím se.
Ve skutečnosti Ty tak brzo neodejdeš ze Strážnice a tohoto kraje. Co jsi tu vytvořil a zanecháváš tě bude dlouho připomínat současným, tak příštím a návštěvníkům Strážnice. Tvůj osobitý výtvarný rukopis " Slovácka v pohybu, krajině a pestré paletě " září dost, a to je dobře. Budeš chybět - a přece vidět.
Díky a sbohem. Rodině a manželce upřímnou soustrast.

Škoda, že jsi už odešel, doufala jsem, že to nebude tak brzy.Zanechas nám kus sebe ve Tvých obrazech a to je dobře.

Milý Františku, loučím se s Tebou se vzpomínkou na všechno to hezké, co po Tobě zůstává. Tvoje obrazy, Tvůj osobitý humor a Tvé přátelství. Budeš nám ve Strážnici moc chybět.
Svítím Ti na cestu tam nahoru, kde už není bolest, ale Tvoji milí a přátelé, kteří Tě předešli.
Celé zarmoucené rodině upřímnou soustrast.

Pane Františku, je to strašná předtava, že Vás už nepotkám. Z Vás vždy vyzařoval úžasný klid a pohoda. A Vaše slova dokázala povzbudit a rozveselit. Doufám, že tam nahoře je Vám líp. Vzpomínám na Vás.
Paní Jasně upřímnou soustrast.

Už si s Váma Mistře na strážnickém náměstí nepopovídám. Ale při pohledu na Vaše obrázky, které jste mě namaloval, si na Vás vždy
vzpomenu. Upřímnou soustrast rodině. Mirka